Páči sa Vám tento príspevok ?

Zdieľajte tento obsah so svojimi priateľmi

Počet návštev

Dnes10
Včera54
Tento týždeň268
Tento mesiac620
Všetky návštevy122767

 


Designed by:
SiteGround web hosting Joomla Templates



Modifications & repairs by:
   
Once
Housarová B., Bechyňáková J., Štepániková A., Čubirková A. ( Praha )_ Plánování terapie ve skupině u předškolních dětí s narušenou komunikační schopností
Piatok, 11 Február 2011 00:06

Plánování terapie ve skupině u předškolních dětí s narušenou komunikační schopností

Housarová Blanka *, Bechyňáková Jana, Čubirková Adriana, Štepaniková Alena

  • *PedF UK, Praha
  •  CZŠ logopedická Don Bosco, Praha

Souhrn: příspěvek je zaměřen na tvoření programu terapie ve skupině. Autoři představují teoretická východiska pro koncipování programu. Vlastní program je charakterizován dle vyznačených parametrů, jsou přiblíženy zkušenosti z tříletého ověřování.

Klíčová slova: logopedická terapie ve skupině, pragmatické dovednosti, parametry programu, evaluace,

     Terapie ve skupině je velmi často zmiňovaná forma terapie logopedické péče o osob s NKS v různých věkových kategoriích. Se zvyšujícím se ekonomickým tlakem pořád zůstává terapie ve skupině na okraji zájmu. V našich podmínkách existuje velmi málo rozpracovaných metodik. Nejčastější skupinou spojovanou s terapií ve skupině jsou osoby s koktavostí a s afázií. Při pozitivním významu terapie ve skupině u dětí v předškolním věku s dysfázií se mnoho logopedů opírá pouze o vlastní zkušenost.

     Skupina je kontrolovaná sociální skutečnost, která nabízí na straně jedné ochranné prostředí, na straně druhé představuje most k běžným, přirozeným situacím. Právě transfer nabytých dovedností získaných z individuální terapie je problémovým momentem těchto dětí. Zatímco individuální terapie umožňuje rozvíjet oslabené funkce, terapie ve skupině umožňuje budovat strategie v užívání těchto dovedností. Pokud u dítěte reedukujeme a stimulujeme nerozvinuté funkce, bez praktického užívání jde o umělou dovednost dítěte. Bez zkušeností s užíváním řečových a komunikačních dovedností bude mít dítě stále problémy v komunikaci se svými rodiči.

     Terapie ve skupině musí být dostatečně podrobně charakterizována, aby další odborníci mohli využít daný koncept se správnou skupinou osob. Každá terapie ve skupině musí mít svůj program. „Program je proces plánování s předem stanoveným postupem a obsahem. V pedagogické praxi jej chápeme jako rozvrh vytyčených záměrů, cílů a úkolů, které vedou ke stanovenému cíli.“( Bečvářová, Z.2003. s. 53). Podle G. Pettyho (2002) programy mohou, ale nemusí, obsahovat tyto údaje: Obecné informace, což může být název, délka trvání jednotlivých bloků, jeho autoři, posuzovatelé apod. Dále jsou to cíle, které by měly být rozpracované a seřazené v posloupnosti jejich užití. Obsah programu rozdělený do oddílů s předpokládaným časovým rozvrhem. Používané metody jsou dalším údajem, který by měl program obsahovat. Mohou zde být navrženy činnosti, pracovní listy apod. Do programu bychom také měli zařadit základní popis skupiny dětí, s níž budeme pracovat (jejich dovednosti, schopnosti, možnosti, věk a počet dětí ve skupině). Další částí je organizační zajištění. Zhruba mohou být popsány metody pozorování.

      Jako základní kroky při projektování uvádí Bečvářová (2003) záměr a plán, časový postup na sebe navazujících kroků, takovou podobu projektu, která by umožňovala reagovat na okamžité podněty a v závěrečné fázi vyhodnocení výsledků a účinnosti konkrétního projektu.

     Jindra (2002) uvádí, že projekt by měl obsahovat popis záměru, jeho cíle, způsoby realizace, používané metody, charakteristiku cílové skupiny, stručnou pracovní charakteristiku řešitelů projektu, předpokládaný efekt a časový harmonogram.

schema3

     Logopedické programy jsou specifické formy programů, proto u nich požadujeme další specifické informace, např. : komunikační dimenze ve skupině (nonverbální, verbální techniky), úrovně řečových a komunikačních aktivit ( porozumění x produkce, naslouchání x sdělování, dekódování x formulování apod.), pravidla, rituály, struktura. Právě k výše uvedeným informacím své výsostné postavení v terapii ve skupině dětí s dysfázií má stimulace pragmatických dovedností. Mezi pragmatické dovednosti řadí (Grotzbach, Schiller, 1999):

Tvoření inferencí - odvozování určitých výroků z jiných (vrchní, platit prosím- nelze uzavřít, že se odehrává v hospodě )
Výběr a integrace relevantních informací – místo důležitých informací se soustřeďuje na vedlejší a nevýznamné detaily
Formulace a porozumění jádru výpovědi – výčet informací, bez nichž nelze rozvíjet téma
Použití a porozumění metaforám a řečovému chování
Pochopení humoru, ironie, sarkasmu, nepřímo formulovaným prosbám
Zpracování nových informací
Odhadování společného vědění mluvčího nebo posluchače (presupozice)
Porozumění komunikační intence – zaměřenost na něco, záměr
Produkce a porozumění prosodie a intonace
Pochopení emocí
Příjem a držení očního kontaktu

     Program by měl být celistvý a na odborné úrovni. Program by měl být pro dané časové období uspořádán podle logopedických posloupností a souvislostí. Může doporučovat postupy a metody, které je možné použít. Dovolte, abychom představili programy logopedické terapie ve skupině, realizované v církevní MŠ logopedické Don Bosco v Praze.

     V daném zařízení se organizuje terapie pro pět skupin dětí s dysfatickým vývojem řeči nebo opožděným vývojem. Tato druhá skupina velmi často vyžaduje diferenciální diagnostiku, pro níž je velmi přínosné právě fungování dítěte ve skupině. Skupiny se v zařízení vytváří dle dosažené řečové a komunikační úrovně.

     Časový faktor: v daném zařízení jsou děti začleňovány od začátku školního roku, to znamená souběžně se zahájením individuální terapie. Pro skupinu se počítají čtyři cykly, kdy jeden cyklus je dotován 16 hodinami aktivní terapie a 2 hodiny rezervní ( opakovací). Frekvence je lekcí je plánována dvakrát týdně. Trvání jedné lekce se pohybuje od 45 do 60 min.

     Aktivační úrovně: během lekcí jsou cyklicky stimulovány dovednosti na úrovni hlásky, slova, věty, textu. Obtížnost aktivit vychází jednak z obecných cílů, jednak z aktuálního složení skupiny. Z hlediska komunikační interakce jsou činnosti zaměřovány jak na impresivní složku, tak na expresivní složku. Z hlediska řečového profilu se v programu objevuje stimulace lexikální oblasti, sémantiky, morfologie, syntaxe, fonetiky, fonologie. Kromě hlubinné složky je v rámci terapie ve skupině na stimulaci v oblasti prozodie. Z našeho pohledu skupina skýtá vhodnější prostředí pro práci s textem.

     Návaznost a propojenost: skupinová terapie je koncipována v souladu s individuálními terapiemi. Druhý směr návaznosti směřuje k plnění rámcového vzdělávacího programu. Je důležité, aby oba programy byly koordinovány, jinak děti mohou plnit v jednom časovém úseku stejné úkoly. Třetí směr návaznosti směřujeme k dalším konceptům a programům, které jsou v nabídce zařízení. Čtvrtý směr návaznosti je charakterizován vztahem k pohybovým aktivitám, jejich četnosti, rozsahu, zaměření.

      Evaluace logopedy: je zvykem v zařízení, že skupinu vede logoped, který nemá dítě v individuální terapii. V časových intervalech jsou realizovány porady, na nichž se hodnotí reakce dítěte, míra zlepšení, efektivita zvolených metod a postupů. Proto chování dítěte ve skupině ovlivňuje plánování jeho individuální terapii.

     Profilová témata: vzhledem k vývojovým specifikám a přístupu rovnoměrné zátěže dítěte, jsou aktivity v lekcích obohacovány kromě řeči o oblast motoriky (hrubé, jemné a grafomotoriky), kognice (paměti, pozornosti), relaxace, a kooperace ve skupině.

     Spolupráce s rodiči: obsah, cíle terapie ve skupině je zprostředkována rodičům, tak aby byla podpořena těsnější vazba pro transfer z individuální do skupinové terapie, ze skupinové do rodiny.

     Shrnutí: V praxi se realizují různé podoby programů pro osoby (děti i dospělé), ale neexistují žádné záznamy a hodnocení efektivity. Potom odborníci nemají možnost volby v použití různých programů pro své klienty. V mnohých zařízeních ani neznají, za jakých podmínek by mohli přistoupit k aplikaci určitých programů. U programů absentují cílové skupiny, takže nelze udělat analýzu užívaných programů.

Literatura:

BEČVÁŘOVÁ, Z. Současná mateřská škola a její řízení. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-537-7.
GROHNFELDT, M. Lehrbuch der Sprachheilpädagogik und Logopädie. Band 1. Selbstverständis und theoretische Grundlagen. Stutgart: Kohlhammer GmBh, 2000.
KATZ-BERNSTEIN, N.-SUBELOK, K.: Gruppentherapie mit stotternden Koncern und Jugendlichen . Mnichov, Reinhardt, GmbH&CO KG, Verlag, 2002 ISBN 3-49701622-5
KULIČ, V. Psychologie řízeného učení. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0447-5.
NEŠPOR, K.; CSÉMY, L.; SOVINOVÁ, H. Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. Praha: SZU, 1998. ISBN 80-7071-110-8.
NĚMEC, V. Projektový management. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0392-0.
ŠVEC, V. Ohlédnutí za desetiletým vývojem pedagogické přípravy budoucích učitelů. Pedagogická orientace, 2005, č. 4, s. 31-43. ISSN 1211-4669.
 

Posledná zmena na Piatok, 11 Február 2011 00:21
 

Ďalší reklamní partneri s.r.o. LOGOPETKO a Sekcie klinická logopédia SSO 


 

Reklamný panel